Slávka

Možná Ti někdy zavolám
a dáme kafe ve Slávii
jak tenkrát v listopadu
když byli fangle v ulicích
a já jsem tě mněl za plící
a přiznal se že, lásku kradu
a schovával ji za ten trám

Já za hradbami toho hradu
stále zůstávám (sám)
a třesu svoji druhou bradu
u smutných filmů stále víc
už bydlí u mne senilita
a ránem jsem dřív, než li svítá
na nohou

Oblohou
jo dřív jsem lítal
a noci měli dějů
vzpomínám a rumy leju
do kávy
neslavím
halasu se vyhýbám
a do hlavy mi přes tmu není vidět
(proto jsem sám)

...a můžete mi nezávidět