Je podzim

Řada lamp svítí -

stráží noc na směně
spí
trilobiti
světem se komíhá stín -

a vlává

pár kroků k zbytí
koutky mne zasněně
a dům spánkem bezelstným
dýchá vzduch upečenin -

čas vstávat.

Jsou zváni k hrám nebeským
klíčovou dírkou
a jilm listy habrů splet´
jak karty
proložením-

rum z nebe k nehezkým
škrtne ho sirkou
a dým zdvihne kandelábrům
potřebu rozmnožení.

A její máma je podzim
chce se jí dotýkat krajem
když šlape do louží-

-

K zemi se mačkají
spuštěné stopky
tiká jim kapání
když ji tma myje -

svět vlípli k podpatkům
bot jejich chlopky
nutí ji u nich stát
říct jim, že žije.

I její dcera je podzim
chce se jí dotýkat krajem
když šlape do mělkých louží
dívá se do hlubokých -

na šišlavé slunce.