KORUNA SVATÝCH KRÁLŮ

Aureola, která se vznášela
kolem koruny Svatých králů,
vzbuzovala stejný úžas,
jako andělské zjevení
té nejčistší pany,
oděné v mlžném oparu,
jenž zahaloval její fyzickou krásu.

Vzbuzený zájem o korunu
hradních pánů z celé Evropy,
se jevil jako hrůzný sen
o krvavém řádění a boji o ni,
šlechta se nebála použít
chladných dýk severu,
ale i samostřílů, které
vystřelily srdce z těla nepřítele.

Korunu zdobily drahé kameny
ze vzácných nerostných surovin,
jejich třpyt a velikost
předčil nejedno velké nadšení,
koruna byla odolná vůči nárazům,
tak tvrdá, že by se nerozbila
ani o pevnou skálu.

Hradní pánové již vyjeli vstříc
získat tak cenný dar,
museli se spokojit se skutečností,
že koruna bude patřit pouze jednomu,
tomu nejsilnějšímu, i když práva síla
se neposuzuje podle velikosti a rány meče,
nýbrž podle úsilí vybojovat si přízeň lidu.

Jedině lid obdaří budoucího Svatého krále korunou,
poklekne v úctě před jeho nohama
a čestně mu bude nápomocen v časech,
které by mohly probudit peklo válečné vřavy,
řítící se na nedobyté území.....


Čest koruně! Čest jejímu králi!