Květina

Proč ?! Proč mě nikdo nemá rád ? Stojím tu na rozkvetlé louce, vítr mi jemně fouká do mých okvětních lístků a já pociťuji velkou zimu , bolest a strach. Mé oranžovo -žluté lístky se naklánějí zleva doprava a já čekám, kdy to konečně přestane! Proč právě já? Nikomu jsem nic zlého neudělala. Jen jsem chtěla, aby mě měl taky někdo rád, trpím a bojím se. Už jen čekám, kdy nastane den a já uvadnu.
Večer, když se silně ochladí, se uzavřu do tmavě oranžového poupěte a čekám, než vyjde ráno první sluneční paprsek. Až vyjde, zjistím, že nadešel další den. Další den, kdy jsem sama a opuštěná. Pro mě to není krásný, jasný a barevný den, ale přečkání toho chladného jarního utrpení. Jsem tu sama, připadám si tak bezelstná. Už nechci žít.
Nikoho nemám ! Nikomu nevěřím ! Nikdo mě nemá rád. Taky potřebuji kousek lásky. Ptám se proč, ale nevím. Neznám odpověď. Snad! Ani nechci znát odpovědi ! Můžu jen doufat a čekat, než se najde někdo, kdo mi vráti znova chuť do života a já budu zase ta veselá, šťastná kytka jako kdysi !