V rozkvětu

» autor: blue
.

Když se stromy chvějí
a spolu s opadanými květy
opuštějí beznaději

nadosah od ráje
věčných niv
granátově zelených

třepotají ve větru kořenových bojů
a když se zachytí výhonky..
prolistují světem spolu

a nebe ztratí výšku
i zem pevnou tvář

mezi blesky a hromy
zní polibkový otčenáš

z kapek jemně snesených
nabíráš vláhu
mír a sílu
zorniček

mezi květy
poletuje v rytmu
srdce natažené na klíček

raší v podzemí
duní v základech

věčný svit duší neposkvrněných
a nenachází břeh

z tisíců listů
divokých mandloní
popsaných

v opojení ruce tisknou
a rty píší po tvářích

.
Tipů: 24
» 10.05.12
» komentářů: 7
» čteno: 740(26)
» posláno: 1


» 10.05.2012 - 18:09
a nebe ztratí výšku
i zem pevnou tvář

slzy jsou důkazem
chybí svatozář...ST!
» 11.05.2012 - 04:57
kouzelně pohádkové.....kreslíš slovy....ST
» 11.05.2012 - 09:24
Moc pěkné. ST
» 12.05.2012 - 07:42
Polibkový otčenáš vepsaný rty na tvářích***
» 12.05.2012 - 17:52
moc pěkné!
» 14.05.2012 - 11:05
Je plná touhy, snad není to přelud pouhý
» 16.05.2012 - 01:13
Srdce mám na klíček*,
kdo mi ho natáhne,
tomu dám přivonět…
a až si potáhne,
snad sebou nešvihne,
snad se nenatáhne… |;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Poezie draků | Následující: večerní modlitba

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.