Muž a hvězda

V domě pod střechou na předměstí,
nyní v křesle od babičky,
tichý, s přivřenými víčky,
zasněně stojí na rozscestí.

Večerní zvony, už se stmívá.
Vyjde hvězda, jako žena,
tajemná a nedotčená.
Jak koketně se z výšky dívá!

Noční vánek vzduch rozechvívá.
Má drahá, já už nejsem sám!
Nad městem se rozednívá ...