Ranní procházka
z cyklu Martin a Liliana
» autorka: Maura |
Celý kraj slunce ráno zaplavilo
a jak slza rosa zářila,
louka se jí tak rozvoněla!
Vzácná to chvíle a od květů bílo.
Její srdce se dříve nemodlilo,
láska ji hlavu teď zmámila,
do duše se tiše vplížila.
A tak něžně ji něco pohladilo.
Martine, pošeptá bílým mrakům,
na co si myslíš v tuto chvíli?
Zašeptej to slunci, bez rozpaků.
Bystřině, co něžně zpívá lesu,
jak jsme k ní tak rádi chodili.
Bože, já tu lásku neunesu ...
a jak slza rosa zářila,
louka se jí tak rozvoněla!
Vzácná to chvíle a od květů bílo.
Její srdce se dříve nemodlilo,
láska ji hlavu teď zmámila,
do duše se tiše vplížila.
A tak něžně ji něco pohladilo.
Martine, pošeptá bílým mrakům,
na co si myslíš v tuto chvíli?
Zašeptej to slunci, bez rozpaků.
Bystřině, co něžně zpívá lesu,
jak jsme k ní tak rádi chodili.
Bože, já tu lásku neunesu ...
Tipů: 22
» 07.05.12
» komentářů: 16
» čteno: 1411(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 08.05.2012 - 12:14
churry: máš pravdu, ráda bych svého čtenáře vždycky unesla do té lepší dimenze o)))
» 09.05.2012 - 13:48
jc senior: dnes večer se to dozvíš ...v práci se nedají spát básně - znáš to posvátné versus profánní o)))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Ztracená | Následující: Muž a hvězda