Střípky čekání ...

............
............



Pod víčky mi tepe
kopyty divokých koní
proud dravé řeky
její spády a vodopády
tiché meandry plné ticha
a půlnočních stínů ...



Každou noc se dívám
ma hladinu temného nebe
jako bych stále hledal tebe
Ten nevšední obraz
co z duše nemizí
Ty hříšné barvy naší
něhy a samoty
zaváté v kupách spadaného listí
co dohořívá
u zapomenutých cest
Kdy jsem tě chtěl svést
jako náš kříž a osud ...



Vidím to stále
trvání trvající dosud
kdy tvůj stín a obraz
stále se vzdaloval
Tak tiše beze slov
jako hluboký hrob
v temnotách které mi
drásaly bolavou duši
dlouhými pařáty prožitků ...



Mizících
v zapomenutých korytech
podzemních řek
všech mých strázní ...



..............
..............



Samota opuštěných nocí ...


Necudná děvka tančící na ostří zapomenuté dýky ...


Salamandr půlnočního chtíče ...



Smrt a život
prožitý v jediném okamžiku tmy
Kdy svítání v nedohlednu
ještě češe zapomenuté
dlouhé vlasy jívám a tančícím vílám
Na opuštěných paloucích
v prostřed mokřadel a slatin
Kdy zbloudilý dudák
nachází svou smrt
v tanci umilování
V nekonečné rozkoši nemající
konce ani začátku
v němž hudba zní
tichá a plačtivá
plná slaných slzí a klinkání ...



opožděných umíráčků ...


................
................