Město ...

..............
..............



každá kapka potu
je zapsána ve zdech mého města
pálící nekonečné slunce
dnů které nikdy nekončí
ty polibky tančících stínů
dvou těl
které se divoce milují ... jako by
dnes bylo naposledy
a nebylo už žádného nového
dne ani rána
jen pot a slzy
vepsané do žilkování
bořících se zdí
černého popílkového
starého města
co nepřežívá ani jeden svůj
nový zítřek
v obrazech divokých vyvrcholení a zániků
v myslích lidí které se
stále opakují a vracejí
v hledání něčeho
co by vybočovalo z řady
třeba jen jako náhlé osvícení
v okamžiku kdy přichází smrt
v nekonečném orgasmu
všech slov která se slévají
do mohutného toku
této stále nedokončené básně ...




je to chvíle
věčných hledání po smyslu a naději
ve chvílích tonoucích okamžiků
příčin a následků
všeho co jsme mohli mít
náhle uchopit do spárů
toužících rozkoší
jako by se otevřená duše zavírala
sama před sebou
před touto dobou
co je zapsána v každém
výdechu a nádechu nepojmenovaného
černého města
v sochách a nárožích
na poplivaných schodech hospod
vedoucích do ráje
toho živočišného pekla které tě
v sobě utopí a zadáví
všemi tóny a hlasy lidí
kteří ze zoufalství podléhají
strachu a tísni z toho co je čeká
a je očekávané
v každém úderu srdcí
prokletých básníků
nepatřícím ani stínům noci
která se na nás vylévá
jako hlubina neznamých moří
a oceánů ...



.............
.............