Vzpomínání

Vzpomínám na chvíle,
kdy modrá žlutou laská
a ta pak na oplátku
azur v náruč jala,
vzpomínám na výsluní
studu rudých máků,
tehdy jsi mi své rty
k ochutnání dala.

Vzpomínám na radost žluté blůzky
i pilnost modré košile,
vzpomínám, jak podlehla Tvá ňadra
mých dlaní přesile,
vzpomínám na nebe bez mráčku
a písně skřivana,
z naší lásky těším se,
co něhou utkána.

Vzpomínám na den,
kdy poznal jsem Tvůj hlas
a cosi překrásného
vpadlo mezi nás,
vzpomínám, jak s podvečerem
němá Luna bledá
tak dlouho řeku sváděla,
až k objetí nás svedla.

Vzpomínám na časy,
od kterých Tě znám,
a řeka šumí dál,
svou cestu k moři hledá,
na Tvé oči myslím,
když bez Tebe jsem, sám,
je dobře, že ta myšlenka
odehnat se nedá.