Ples na závěr lepších časů

:: ::

Ač clona neprodyšná
otvírá náruč světu,
přec každá duše pyšná
dnes tančí na parketu.

Byť proti času hřmotu
zní zdejší hudba tence,
dav víří ve foxtrotu
v náručí dekadence.

Tak neváhejte, pane,
vyzvěte dámu k tanci.
Až zítra slunce vstane,
již můžeme být štvanci.

Dnes naposledy, slečno,
zde holdujeme vínu.
Již čeká neskutečno
na Vaši krinolínu.

Jen pozvedněte, paní,
k rtu svému vína sklenku.
Ať rudé vinobraní
pohltí Vaši rtěnku.

Už končí tance slasti
a vadne čerstvé kvítí
a na dno do propasti
se svět valčíků řítí.

A přesto buďme rádi,
že i v poslední chvíli,
kdy dech osudu chladí,
my horečně jsme žili.

:: ::