Růže

Na hrobě pod temnou lipovou klenbou
rudá růžička tiše si leží
jen ona ví, jen ona to tuší
čí tělo pod zemí léta střeží.

Slzy na lístcích okvětních suší
vítr smutně šeptá ti do vlasů
poslední slůvka jen pro tvé uši
abys nezapomněl se jejímu hlasu.

Ruku v ruce se smutkem bdělým
sfoukáváš svíčku z bílého vosku
víš, proč jsi nikdy nechtěl být dospělým
z duše nám nechat jen tuhle trosku.

Však ji zase jednou políbíš
objetí vřelé na tisíckrát dluží
a že tohle nikdy jí neslíbíš?
To povídej té rudé růži...