Zapadá Slunce

Tak tuhle básničku jsem psala včera cestou vlakem, když jsem jela od svého přítele...

» autorka: Jíťa

Zapadá Slunce
a já mířím stále víc a víc na západ,
zapadá Slunce
a já nemám žádný jiný nápad.

Než Ti napsat lásko,
těžko na tebe nemyslet,
mé myšlenky jsou u tebe
a nutí mě to přemýšlet.

Proč to tak uteklo,
proč jen je neděle,
kdy Tě zas uvidím
a co se uděje.

Co děláš ty,
proč už spolu nejsme,
je mi tak smutno,
je mi tak teskně.

Vždycky se těším
hrozně moc,
jenže to uteče,
den i noc.

Tak už to bývá,
čas je neúprosný,
čtyři dny hody,
pátý den postní.

Vzpomínky stále živé však zůstanou,
zapadá Slunce,
já klesám únavou.

Nicméně pořád může mě hřát,
to, že mám Tebe,
že mě máš rád.

Že jsem jen tvoje,
tvoje jediná,
to ve mně jiskřičku štěstí zažíhá.

Já ale nedoutnám,
já přímo hořím,
láskou tou velikou,
Tobě se kořím.

Před Tebou samým
skládám svůj hold,
v budoucnost věřím,
s Tebou chci plout.

Plout světem širým,
je jedno kam,
když budem spolu,
naleznem ráj.

Ráj krásný veliký,
ostatním skryt,
jen v našich srdcích,
bude dál tkvít.

Budem se miláčku
navždy milovat,
přes všechny nástrahy
spolu dál bojovat.

Slunce už zapadlo
a já chci jen říct,
jaký to krásný
mě blaží cit.

V tvém tričku choulím se,
s podpisem na bříšku,
šťastně se usmívám,
skládám Ti básničku.

Teď už však poslední věta
je na místě,
strašně Tě miluji,
těším se na příště.