Neklidná

Na plátno vášně
kreslím duhu do červánků,
ten úkaz není jen tak
k vidění.
Snad vyloupl se
z neklidného spánku.
Já ve své zbrklosti
a opovážlivosti
teď střípky snů
chci směnit v umění.

Nauč mě pokoře,
jsem neklidná až příliš,
je těžké jen tak složit
ruce v klín
a ve tmě pátrat
na co právě myslíš,
když dlouhý čas
Tvé oči nespatřím.

Jsem první vždy,
kdo pohár pije do dna
a první, která nastavuje hruď,
když kolem letí šíp,
jsem málo soudná.
Kdo nemilovals,
klidně si mě suď.

Vím, trpělivost není mojí ctností.
Chci stokrát ještě,
tisíckrát a víc
pod tělem Tvým,
až noc se vlády zhostí
snít o věčnosti žhavých létavic.

Tak maluji tu
duhu do červánků
a horkost těla
touhou násobím,
až vstoupíš bránou
neklidného spánku,
pak na plátno
náš příběh dopovím.