Svázanost

Řeka vylila se
Zaplavila mne
A břehy jako čisté hranice
Z povrchu země smyla

Snový svět obzory rozšířil
A realita zdála se býti jiná
Do očí bil ten fakt
Že holá skutečnost není jediná
Cesta jak poznávat
Jak dění před myšlení soud hnát
Jak odsoudit, jak pokárat
A ztrestat lidské činy
Jenž s příčinnou či bez příčiny
Zjevné spáchal člověk

***

S hořem, s oním hlasem zoufalým
Svým jednáním v očích druhých ponížen
Před zákony lidí stál
Nahý, odhalený a bezradný ten
Kdo přestupku nespáchal
Jen podle pravdy své vnitřní
Zakročil a urazil jednáním svým
Všechny, již nechápou
Že nitro jeho mluví jazykem odlišným
Je sám
Je tím
Kdo oplývá tajemstvím
On pochopil nepochopení
A tím zákony lidské porušil
Že společnosti lék ze všech sil
Snažil se podat
Na to doplatil

***

Já dívám se…
…a nevidím…
V tmách zloby, smutku, se samotný splín
Nad údělem svým rozplakal
Že do srdcí zván
Jinými potlačen i přivolán
Nechtěje jej opustit
Zůstal tiše v nitru hnít
Místo, aby obrodu duši dal
Zůstal v temnotách nepochopení
V nichž není, co by člověk více vzdal
Ztratil to, co nejvíce se cení

Vědomí, že špatné je vlastně dar...