Moře

„Moře“


Na naléhavém útesu
s nepředvídatelným nutkáním,
vítr s rybí příchutí
tiší zatoulanou mysl.

Cuchá v odevzdaných kadeřích,
laská tvář zapovězenou,
podobu temnoty nechtěnou.

Blouznivá závrať
a štiplavý dým strachu
pozměnili svá DNA...
nedosažitelný, blýskavý horizont
a slaný mlžný opar
mi vzal dech
a zbavil mě neodbytných, dotěrných slov.

Pád vzhůru
adoptoval tíhu bytí
a v tento svatební den
se mořská hlubina podělila o mé šaty.

Nedočkavá, smyslná Touha
si přišla pro život
a její svědek, Otrhaná Ztráta
přinesla smíření jako věno.