Ať je to, co chce, je to hezké :)

Mohla jsem tušit,
že se něco chystá?
Odrazem ze dna,
katapultem z prokletýho místa.
Kopu hrob, zde zemřel pesimista, ( optimista )
s novou tváří smíru,
klube se na svět realista.

Děkuji, že Jsi.
Jsi tu,
letenkou k nebeskému pobytu,
řídíme loď vzhůru,
v exklusívním kokpitu.
Za sebou vše minulé,
s nostalgií a kapkou soucitu.

Milujeme se nahlas, tiše,
otisky polibků,
na tváři, stehnech, na břiše.
Slova něhy
znějí jak klišé.
Miluji Tě, víš to?
Vím to, jsem si jistá,
láska Tvá, jak horský potok,
průzračná, křišťálově čistá.

Chtěla bych věřit
na slova líbivá a zrádná,
když říkáš :
„jen Ty a už žádná.“
Kolem spousta žen,
jsi má jediná,
světlo života mého,
když vše ostatní pomíjí a zhasíná.

Jsem to já, koho miluješ
nebo se zjevila láska ?
Poví nám to vítr nebo oheň,
co v krbu plápolá a praská?
Ale já nečekám na odpověď,
je mi dobře s Tebou
tady a teď !

Známe se měsíc
a příjde nám to jako roky,
dopředu tušíme a známe společné kroky.
Není to záhada,
láska je ryba
a zabrala návnada.