Střípky čekání ...

......................
......................



Zas se obraz slunce slil
v černé šmouhy
a čekání na ortel se slévalo
v čistou smrt
Kdy nepomůže ani to
že máš tady své místo
Na židlích v čekárně kdesi
pod nebem ...


Zas střílí divoké koně
naší tajné lásky
a tklivý Bůh krvácí na nebesích
Chtěl jsem všechno náhle
vrátit zpátky pro ten pocit
že stojí za to žít ...


Zas tvé noční oči
vyvádějí děsivé myšlenky
ve splín pozbývající soudnou naději
Kdy polibky se počítají
na to co mám a co ztrácím
v tvém obětí
dlouhých stehen mámivých ...



.................
.................




Konečně slunce prorvalo
tu šeď obraznosti odrazů skel
špinavých oken
Ve vzduchu tajícím na zmodralých rtech
odsůnů co uvadaly k zemi
s nedostatkem vzduchu
spleteným v plících smogových měst
Když jsem hledal tvůj obraz
co kráčí přede mnou
v mlhách nepřítomnosti
válejících se nad bublavou vodou
Pod mosty nevedoucími
ani k naději či smrti
do nekonečna začátků a jediného konce ...



Stala jsi se pro mě záhadou
to ani smrt není tak tajemná
Když tvá kolena mířila tak často
k nechápajícímu nebi
S milostí prvého výkřiku
panovy flétny s křížem umučené noci
Kdy v odhodlání k prvému hříchu
s tebe padaly rozepnuté šaty
na podlahu vychladlých hvězd
V poslední nadějí
že se před svítáním vrátíš
k mému lůžku tápajícímu
v cizích snech ztracených nocí ...



..................
..................