Za sedmou břízou ohně vzplály

za sedmou břízou ohně vzplály
živoucí tam, kde vítr vane
ve vlahých očích tancovaly
plameny kruté, nespoutané

rašilo býlí divoké,
černooké a s vůní vřesu
ve vlasech síly koňské žíně,
kořenů rostlých z ozvěn lesů
hlasem, co zpívá o nevině,
o svobodě a o radosti,
hnízdo v němž soucit vášeň hostí
a taky žal a bolest věků
přehluší houslí šlehat bičem
v ohradu šelmu na útěku

já bříza bílá bez poskvrny
mám vláhu sát pro plané trny?
semena v stejnou hlínu klást?
rozfoukej větře černé plody
hořkosladké, však bez úrody,
nechej je tažným volům spást

klonily v hájku ratolestí,
splétaly větví bříza k bříze,
utkaly osud z horké příze
spěchaly záští ku neštěstí

halily stínem vše to cizí
jen svojí krásou slunci výš,
zkalily saze bílé mízy,
kdo seješ vítr, bouři slyš

přilétly jiskry nad koruny
snad křtěni ohněm budem čistí
zaplály kmeny, hlízy, trny
- mour černý pomník nenávisti