Vysněný sen

Má duše tak černá, černá byla,
snad bych v té temnotě zabloudila,
však ty jsi mě vyvedl z té tmy matoucí
a ukázal jsi světlo mým očím nevidoucí.

Stála jsem sama na rozcestí,
bezradná kterou cestou mám se dát vésti,
ty jsi mě náhle za ruku vzal a vedl,
na tu správnou cestu zavedl.

Stála jsem nad bezednou propastí,
váhala, zda jediným skokem se zbavit všech strastí,
však ty jsi mě chytil a od okraje strhl,
o mém životě jsi takto rozhodl.

Můj život zdál se být špatným snem,
nekončící noční můrou a šíleného boha výmyslem,
ale objevil ses ty a setřel mi slzy,
řekl jsi: "Neboj, to přebolí brzy."

Pořád tvoji tvář ve snách vídám,
o něze a laskavosti zatím jen snívám,
snad objeví se jednou někdo, kdo setře mi slzy,
já jenom doufám, že potkám ho brzy!