Hřbitovy II.» autor: Martin Škréta |
II. Hřbitovy
Když ticho voní zpěvem
A pití starým dřevem
A na dně rozpouští se chvíle
V nasáklý samotě na výlet
Se chystám
Mám strach
Že někde na půl cesty k spánku
Zapomenu slova
Teď mi přijdou samozřejmý
Ale bůh ví, kdy vyjde mi to znova
Nic nikdy není stejný
A těžko vracet a vůbec nelitovat
Srovnat ber anebo dej mi
A pokušení si schovat
Mám pořád
Když ticho zalyká se řevem
V objetí smrti hebkých stehen
Ten, co se nikdy neohlížel
Neviděl svoje smírčí kříže …
Pokaždý doufám,
že jsou TAM ? !
Když ticho voní zpěvem
A pití starým dřevem
A na dně rozpouští se chvíle
V nasáklý samotě na výlet
Se chystám
Mám strach
Že někde na půl cesty k spánku
Zapomenu slova
Teď mi přijdou samozřejmý
Ale bůh ví, kdy vyjde mi to znova
Nic nikdy není stejný
A těžko vracet a vůbec nelitovat
Srovnat ber anebo dej mi
A pokušení si schovat
Mám pořád
Když ticho zalyká se řevem
V objetí smrti hebkých stehen
Ten, co se nikdy neohlížel
Neviděl svoje smírčí kříže …
Pokaždý doufám,
že jsou TAM ? !
Tipů: 7
» 05.04.12
» komentářů: 3
» čteno: 836(7)
» posláno: 0
» nahlásit
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Hřbitovy I. | Následující: Blues pro zrzavou holku