Válka je vůl

Ležel na posteli, díval se do stropu a kouřil,
přemýšlel o zítřku, o tom co bude dál.
Na pokoji s ním leželo třicet dalších,
stejně tichých, klidných a kouřících kamarádů.

Ležel oblečený, vysoké boty pevně utažené,
zbraň opřenou o noční stolek, batoh a helmu strčené pod postelí.
Tak zítra ráno! Pomyslel si.
Tolik měsíců strávených tady, člověk si říkal,
že už to třeba nepřijde, že třeba válka zítra skončí.

Nemohl tušit, že tahle válka teprve začíná.
Nemohl ani tušit, že ještě mnohokrát po něm,
se budou jiní a mladší kluci, dívat do stropu,
kouřit a tiše čekat na ráno.

Odnaučil se mít strach, proto byl tak klidný.
Přemýšlel jaké je to asi teď doma.
Přemýšlel kdy se vrátí, kdy zase všechny uvidí.
Noc se vlekla a cigarety pomalu docházely.

Vyšel ven, opatrně aby nerušil ostatní.
Sedl si na schody a díval se na hvězdy.
Byla nádherná letní noc a vzduch voněl dozrávajícími jablky,
z nedalekého sadu

Být doma, objal by svoji ženu a nikdy už by ji nepustil.
Za kapsy u košile vyndal fotku a dlouho se na ni díval.
Jeho žena byla krásná, krásná jako hvězdy na noční
obloze které měl nad hlavou.
Smála se tak krásně až ho bodlo u srdce.
Bože, jak strašně mi chybíš, lásko.
Řekl tiše, políbil fotku a vrátil ji zpátky do kapsy.

Potichu vešel zpět do budovy,
lehl si na postel a usnul.
Snad jen na pár minut.
Dveře se najednou rozletěly a silný zvuk píšťalky
oznamoval, že už je čas.
Vzal svoje věci, pušku hodil přes rameno a
s ostatními vešel ven.
Bylo krásné ráno a ptáci nádherně zpívali.

Nemohl tušit, že už se nikdy domů nevrátí.
V tom je smrt milosrdná.
Zbývalo mu jen několik hodin života.
Byl jen jedno z mnoha jmen, na seznamu
padlých.
Ještě, že smrt byla nečekaná a rychlá.
Neměl ani čas zjistit odkud výstřel přišel.

Fotka v kapse jeho košile se zbarvila krví
a déšť ji o několik dnů později zcela rozmáčel.
Byl konec.
Konec jednoho, života, večera , lásky.

Noc se pomalu snášela na krajinu
a někde, někdo další nemohl spát
a nedočkavě čekal co přinese zítřejší ráno.

Válka si dál brala životy stejně lačně,
jako malí kluci přezrálé třešně na sousedově stromě
a bylo jí úplně jedno, na jaké stojíte straně.