Sto těžkých nocí a fůra krásných dní

Sto těžkých nocí a ještě obtížnějších rán.
Stále Ti dokazovat, že jsi milován,
ať řekneš cokoliv a ať se třeba vztekám,
i když si říkám, co jen jsi za člověka...

A jak Tě, probůh, můžu tolik milovat?

I s tou Tvou nenávistí a strachem znovu žít?
Schopností jedním slovem těžce ublížit?
Stokrát jsem upadla a zvedla se, akorát
pro Tvoje oči, které neuměly lhát.

To jediné, co jsem mohla udělat.

Pořád Ti tvrdit, že život stojí za to žít,
milovat, jít dál, snažit se odpustit.
A nikdy nelitovat, ani na chvíli,
toho, že jsme to spolu aspoň zkusili.

(Možná mi nevěříš, ale vážně je to tak.)

Sto těžkých nocí a stejný počet krásných dní,
sto šancí ode mne, než přišla poslední -
chtěla jsem, abys jedinkrát Ty zachránil mne.
Chtěla jsem přiliš mnoho? Ty jsi řekl "Ne."

A dál už vlastně není o čem psát.