Vstávej, upíre

Slunce za obzor zachází,
vláda noci přichází.

Upíre, vstávej, můžeš jít,
krev lidí opět budeš pít.

Vstávej, upíre, už je čas,
neslyšíš tajemný noci hlas?

Volá tebe, dítě noci,
koho dnes budeš mít ve své moci?

Vstaň ze svého temného vězení,
jímž je ti rakev pohřební.

Probuď se, upíre, už je noc,
ta propůjčí ti svoji moc,

smrtelníci už jdou spát
a ty můžeš ztišit svůj věčný hlad.

Tvoje oči prohlédnou tmou,
měsíc ti osvítí cestu tvou.

Spící dívka nic netuší -
- smrt jí příliš nesluší.

Však pozor - úsvit už se blíží
a s ním smrt se k tobě plíží!

Utíkej, upíre, už je čas,
ke spánku se musíš uložit zas.

Spěchej, upíre, bude den,
ty budeš snít svůj věčný sen

a s chutí krve na jazyku,
usínáš sám v černém tichu.