Trpký jed

Mám plnou sklenici jedu,
pomalu ho usrkávám,
žít už dál nedovedu,
tak se dobrovolně vzdávám.

Má duše už nenaříká,
dávno jsem to udělat měla,
jed mi zvolna proniká
do krve a do těla.

Chci tu bolest zastavit,
srdce už mi žalem puká,
rozhodla jsem se otrávit,
žít jsou pro mě neustálá muka.

Zelený je jed v mé číši,
věřím, že vše se v lepší změní,
brzy už budu v jiné říši,
tam kde není utrpení.

Tak popíjím svůj trpký jed,
vypiji ho do poslední kapky,
neboť už mi zhořkl svět,
neboť neznám zázračnou moc lásky.