cupitání deště...
ještě...
» autor: enigman |
bylo tmavé odpoledne
obzvlášť vyvedené
v zádumčivé šedi
hrozící deštěm a koncem světa
poklidná hladina vody
se v zapadajícím slunci leskla
jako ukutý plát mědi
zvuky se vpíjely do kamenů
a na podlahu padaly rubáše ticha…
zůstal jsem na okamžik stát
a rozhodl
že si nebudu lámat hlavu
tím
co v přítomnosti
bývá jen budoucí možností
jako třeba ohřáté cvočky od rukávů
v dijonské hořčici
s pruhovanou kravatou
vtěsnanou ve sklenici
plnotučného mléka
a baculatá lampa
z karmínového hedvábí
co se tváří jako duch
a potvrzuje existenci
až večerem…
když se objevila
chvíli to vypadalo
že mě vlastní nervy spálí
i s elektrickým křeslem…
měla obličej
jehož rysy přivádějí mysl na polibky
poctila chaise longue
a pohodlně uvelebena s hlavou zakloněnou
pokuřovala cigaretu
v poloze kterou shledávám velmi půvabnou
měsíc zabloudil
a vléval mezi domy podivnou záři
v níž se popelnice
a šňůry na prádlo měnily
ve stříbrné truhlice
a obří pavučiny babího léta...
najednou mne napadlo
že se stane něco velmi důležitého
co nepotřebuje lesklý nátěr
jenom mlčení
a správnou dávku pozornosti...
zvedla trochu plaše svazek básní
roztržitě jej prolistovala
a náhle jej docela samozřejmě
vyhodila ke stropu
kde jej lampa pohltila…
to ji potěšilo
a dala se do smíchu…
přidal jsem se k ní…
pak se zarazila a povídá
musela jsem vás vidět
měla jsem velké obavy
že při jídle polknete
jeden z těch manžetových knoflíků
teď už vím
že budete zase v pořádku
a zmizela…
obzvlášť vyvedené
v zádumčivé šedi
hrozící deštěm a koncem světa
poklidná hladina vody
se v zapadajícím slunci leskla
jako ukutý plát mědi
zvuky se vpíjely do kamenů
a na podlahu padaly rubáše ticha…
zůstal jsem na okamžik stát
a rozhodl
že si nebudu lámat hlavu
tím
co v přítomnosti
bývá jen budoucí možností
jako třeba ohřáté cvočky od rukávů
v dijonské hořčici
s pruhovanou kravatou
vtěsnanou ve sklenici
plnotučného mléka
a baculatá lampa
z karmínového hedvábí
co se tváří jako duch
a potvrzuje existenci
až večerem…
když se objevila
chvíli to vypadalo
že mě vlastní nervy spálí
i s elektrickým křeslem…
měla obličej
jehož rysy přivádějí mysl na polibky
poctila chaise longue
a pohodlně uvelebena s hlavou zakloněnou
pokuřovala cigaretu
v poloze kterou shledávám velmi půvabnou
měsíc zabloudil
a vléval mezi domy podivnou záři
v níž se popelnice
a šňůry na prádlo měnily
ve stříbrné truhlice
a obří pavučiny babího léta...
najednou mne napadlo
že se stane něco velmi důležitého
co nepotřebuje lesklý nátěr
jenom mlčení
a správnou dávku pozornosti...
zvedla trochu plaše svazek básní
roztržitě jej prolistovala
a náhle jej docela samozřejmě
vyhodila ke stropu
kde jej lampa pohltila…
to ji potěšilo
a dala se do smíchu…
přidal jsem se k ní…
pak se zarazila a povídá
musela jsem vás vidět
měla jsem velké obavy
že při jídle polknete
jeden z těch manžetových knoflíků
teď už vím
že budete zase v pořádku
a zmizela…
Tipů: 33
» 23.03.12
» komentářů: 13
» čteno: 857(29)
» posláno: 0
» nahlásit
» 23.03.2012 - 09:53
1 

...chci vidět popelnice v měsíčním svitu,jak stříbrné truhlice-chci mít taky tak velkou fantazii.
ST
ST
» 23.03.2012 - 10:40

ohřáté cvočky v dijonské hořčici a kravata vtěsnaná do sklenice mléka - tvoje nápady jsou okouzlující :) Smekám!
» 24.03.2012 - 21:02
Paulmatthiole

MnohobarevnoST sama :-)
» 06.04.2012 - 09:51

...
namátkou jsem u Tvých básní nakoukla na komenty, ale ten od Doty mi pasoval nejlíp pro mé vyjádření, jsou to nádherný záložky do všední dnů...a já dodám, i do dnů nevšedních :-)
namátkou jsem u Tvých básní nakoukla na komenty, ale ten od Doty mi pasoval nejlíp pro mé vyjádření, jsou to nádherný záložky do všední dnů...a já dodám, i do dnů nevšedních :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: s příchutí... | Následující: přechodem...