Černý anděl

Stojíš tu téměř nahý a bosý,
tvoje krásné oči prosí
o pochopení, o útěchu,
nedostává se mi dechu.

Černými křídly zastřel jsi nebe
a noční chlad ještě více zebe,
neusmíváš se, jsi tak vážný,
vím, že nejsi anděl strážný.

Vystoupil jsi z hlubin lesa,
slunce už za obzor klesá,
měsíční svit třpytí se ti na křídlech,
z úst mi splynul tichý vzdech.

Noc tě do svého pláště zahalila,
tvá temná krása mě okouzlila,
však co teď? Co bude dál?
Jako by se sám ďábel smál.

Tvá krása nemohla vyjít z božích rukou,
tvá dokonalost stává se pro mě mukou,
tak moc chtěla bych tě obejmout,
nemohu se však ani hnout.

Vypadáš jako člověk, ale jsi tak cizí,
vím, že za chvíli tvá postava zmizí,
i jen dotknout se tě byl by hřích,
nezapomenu však na temnotu v očích tvých…