Jak jsme pořádali závod v plavání

Naše vesnička se může chlubit pouze dvěma věcmi. Tou první je nově postavené koupaliště s bazénem o délce pětadvaceti metrů a třímetrovou skluzavkou, věcí druhou – ač to zní jakkoliv divně – je dvacetiletá dlouhovlasá dcera starosty Kubáně Markéta, jež studuje na Vysoké škole ekonomické v hlavním městě a ve volných chvílích si přivydělává jako začínající fotomodelka.
U obou těchto atrakcí – dá-li se to tak nazvat – bylo neustále plno. Ti menší a naopak starší občané odpočívali na travnatých plochách podél bazénu či přímo v něm, zatímco my ostatní obdivovali krásy starostovy Markétky.

Ten vzhledu svého dítěte totiž dokázal naplno využít, a tak ji ve své garáži nechal promenádovat se v plavkách před každým, kdo za vstup do místnosti zaplatil padesát korun, které starosta s úsměvem u vchodu do garáže vybíral. I když tato podívaná trvala pouhých pět minut denně, svých peněz jsme nelitovali.
Kdo nelitoval již vůbec byl Kubáň, který si díky tomuto výdělku hned po měsíci koupil nové auto a plánoval, co si pořídí měsíc příští, jelikož se o akci s názvem „Markétka na vrchol blaha dovede Tě polonahá“ rozkřiklo po celém širokém okolí, čímž měl starosta další příjem bezpochyby zaručen.

Dobrou polovinu tohoto výhodného obohacování tvořily peníze zaplacené místním čističem kanálů Mourkem, jenž byl do Markéty tajně zamilován již odmalička. Jako jediný z nás si u starosty koupil permanentku, která mu zaručovala prodloužení pozorování své obdivovatelky o další dvě minuty navíc.
V životě se u nás kanály neleskly tak krásně jako teď.

Po nějaké době nás však i tato zábava přestala bavit. Nejen, že jsme byli doma biti od svých žen, přítelkyň, matek – otcové nás nebili, jelikož chodili do garáže s námi – ale Markéta se nám již prostě okoukala. Ono se není co divit, když se dlouhé měsíce – den co den – díváte na to samé, ač krásné, štíhlé, opálené a kroutící se v rytmu samby.
Garáž tak nakonec navštěvoval již jen Mourek, jemuž starosta odmítal vrátit peníze za permanentku platnou na pět let dopředu.

Proto jsme se tedy uchýlili k podřadnější variantě zabíjení času, a to navštěvování místního bazénu, kde bylo vstupné poloviční a užívat jsme si zde mohli po celý den.

Začali zde nakonec chodit všichni. I čistič kanálů Mourek, který se svěřoval, že má raději davové šílenství než zábavu pro jednotlivce. Objevil se v bazénu i místní alkoholik Slepička, kolem něhož se v jednu chvíli objevila podivná nažloutlá skvrna, která se neustále zvětšovala. Lidé, kteří si jí všimli, začali hlasitě křičet a se znechuceným výrazem prchali a vylézali z vody, zatímco Slepička se snažil vysvětlit, že jde o omyl, jelikož se mu nedopatřením otevřela špatně zapečetěná pleskačka s rumem, kterou měl zasunutu do kapsy u svých trenýrek.
Po tomto vysvětlení pár štamgastů z nedaleké hospody naskákalo za Slepičkou a s hlavou ponořenou pod hladinou se snažili zpít se touto skvrnou do němoty.

Starosta Kubáň, jenž tak přišel o svůj vedlejší výhodný kšeft, dlouze přemýšlel, jak si namastit kapsu jiným způsobem. A pak na to přišel. Spojí obě dvě výjimečné vesnické atrakce dohromady a uspořádá závod v plavání, který se bude konat na novém vesnickém bazénu.
Návrh byl odsouhlasen všemi členy Rady a poté vyhlášen v rozhlase:

„Tuto sobotu v patnáct hodin se na místním plaveckém bazénu uspořádá závod v plavání na padesát metrů. Styl si každý účastník může zvolit libovolný, startovné padesát korun, vstupné pro diváky korun třicet. Vítěz obdrží pět živých kapříků lysců. Cenou hlavní poté bude dlouhý polibek od starostovy dcery Markéty Kubáňové, která i závod zahájí.
Nebudou chybět stánky s občerstvením, pivem a místními specialitami, k pohodě a tanci po skončení závodu zahraje na kytaru místní folková legenda Alois Navrátil, jenž byl včera po nehodě s cirkulárkou, při které přišel o všechny prsty, propuštěn z nemocnice a těší se dobrému zdraví. Budeme se těšit na hojnou účast, konec hlášení.“

Obyvatele vesničky zpráva v rozhlase překvapila a mnozí řekli, že starosta má výborné nápady, i když někteří oponovali, že by měl raději co nejdříve nechat opravit prasklý vodovod na místní základní škole, z něhož třetím týdnem vytékala voda a plnila tak ústav již do druhého patra.
Těmto kritikům však ostatní opět oponovali tím, že je to nezajímá, jelikož oni mají své dávno dostudováno, a zaměřili svou pozornost na plavecký závod, který měl proběhnout již za tři dny.
Další téma, o kterém se hovořilo, byly dvě zmíněné ceny. Zatímco kapříky věnoval předseda místního fotbalového družstva Dolník, jenž měl prý s rozdáváním těchto ryb nemalé zkušenosti, o čemž vypovídalo i šestašedesát výher jeho svěřenců v řadě, v ceně hlavní, a to dlouhém políbení Markétky, viděla většina domorodců i mužů z nedalekých a dalekých vesnic šanci, jak si splnit svůj sen dotknout se alespoň jednou za svůj život rtů nějaké fotomodelky.

Jako první se tak do soutěže přihlásil čistič kanálů Mourek, ač neplavec, což nikoho z nás nepřekvapilo. Kubáň mu zápisné odpustil, řka, že je součástí jeho permanentky.
Jako druhý vyplnil listinu potřebnou pro účast v závodu hasič Bartoň, který vodu přímo miloval, ovšem praktikoval jediný naučený plavecký styl, a to čubu.
Třetím plavcem se stal syn truhláře Vodičky Jakub, a to i přes malé výhrady k jeho věku, jelikož Kubíkovi táhlo teprve na devátý rok.
Další výhrady se objevily hned i u plavce čtvrtého, veterána z války v Iráku Komárka, kterémuž po zásahu střepinou z miny chyběly všechny čtyři končetiny. Po podepsání se perem strčeným do úst prohlásil, ať se organizátoři nestarají, že jim ještě ukáže, jaký je plavec.
Pátým – a posledním – pokušitelem o hlavní výhru se stal překvapivě alkoholik Slepička, který ovšem přihlášku podepsal omylem, jelikož si myslel, že se jedná o nabídku k dárcovství svých orgánů. Pochybovali jsme však, že by při náhodné smrti byla vůbec jeho játra použitelná, a vzpomněli si tak na nebožtíka řidiče autobusu Janouska, jemuž po těžké havárii byla transfúzí vpuštěna do žil krev darována právě Slepičkou. Nemusím se zmiňovat, že Janousek již o tři minuty později umřel na otravu alkoholem.

Nám ostatním, kteří jsme se chtěli zúčastnit závodu také, byl vyhlášen našimi ženami a drahými polovičkami tvrdý a nekompromisní zákaz. Přijali jsme jej bez větších výhrad všichni kromě automechanika Kočího, jenž se své milé snažil vysvětlit, že na tomto porovnávání plaveckých sil nic špatného nevidí. Po následující odpovědi jeho manželky prý pomalu začíná vidět na pravé oko.

Nastala sobota. Okolí plaveckého bazénu bylo zaplněno návštěvníky, fanoušky a zvědavci. Ze stánků se rozléhala vůně klobás, bramboráků a dalších masitých laskomin, u stánku vedlejšího, kde se točilo pivo, připravoval se poctivě alkoholik Slepička na blížící se závod.

Patnáctá hodina byla ohlášena. Kolem bazénu se tísnily stovky adrenalinu chtivých občanů.

Jako první vešel na startovní blok čistič kanálů Mourek, jehož vyzáblé bílé tělo zářilo až do vzdálenosti deseti kilometrů.
Jako druhý se na můstek postavil hasič Bartoň, jenž již s nohama do X a rukama sepnutýma ve stylu modlitby dával jasně najevo, že vodní hladinu rozčísne odvážnou šipkou.
Vedle něj se postavil osmiletý školák Jakub Vodička, který byl jištěn nafukovacím kruhem kolem pasu a rukávky v podpaží. Bohužel, podpůrné plovací prostředky nebyly pravidly povoleny, a tak byl klučina diskvalifikován.
Na blok s číslem čtyři byl přinesen veterán Komárek, jehož chtěl starosta, coby organizátor a zároveň i pořadatel celého závodu, diskvalifikovat také. Bývalý voják jej však zlostně okřikl a ubezpečil, že se za dobu, kdy musí žít bez končetin, naučil plavat ušima. Kubáň na něj překvapeně pohlédl, pokrčil rameny a dál již tuto situaci nekomentoval.
Pátý startovací stupínek zůstal také neobsazen. Alkoholik Slepička své přípravy na závod přecenil a ležel teď na trávě vedle stánku s pivem, objímaje všech osmnáct půllitrových plastových kelímků, které v předchozích hodinách dokázal vyprázdnit.

Poté přišla ke kraji bazénu i krásná studentka Markétka. Policista Patera jí opatrně podal svou nabitou zbraň, jíž měla starostova dcera odstartovat závod.
Všichni tři závodníci se připravili ke skoku do vody a čekali na výstřel.
„Připravit se – pozooooor – teď!“ zvolala Markétka, vystřelila do vzduchu a o pár vteřin později před ni dopadla mrtvá kachna. Tu hned sebral policista a přinesl starostovi Kubáňovi, jenž mrtvým opeřencem nahradil kapříky, které si nakonec předseda fotbalového klubu Dolník vzal zpět, odůvodňujíce to tím, že je potřebuje na neděli, kdy jeho tým hraje derby se sousední vesnicí.

Plavecký závod však vypadal velice zajímavě. V okamžik výstřelu skočili do vody všichni tři závodníci, a zatímco hasič Bartoň zdolával po ukázkovém placáku první decimetry bazénu svou osvědčenou čubou, oba zbývající soupeři šli okamžitě ke dnu.
Po půl minutě, kdy se Mourek ani Komárek stále nevynořili, skočilo pár zachránců do bazénu, z něhož po chvíli vytahovali těžce oddechujícího Komárka, zatímco po Mourkovi nebylo ani památky.
Veterán z války plival vodu, odkašlával, poté opět těžce vydechl, podíval se na své zachránce a zařval na celý areál: „Který blbec mi nasadil koupací čepici!?!“

Závod se tak zdál býti rozhodnut. Bartoň si to již šinul cestou zpět, zatímco čistič kanálů stále ještě nevyplaval na hladinu.
„Pane starosto, pane starosto!“ ozval se policista Patera, „Mourek ještě nevyplaval, co budeme dělat?“
„Coby,“ odpověděl klidně starosta, „najdeme si jiného čističe kanálů.“

Vtom se však stalo něco nečekaného. Hasiči chybělo k cíli necelých pět metrů, když se těsně pod startovními bloky objevila hlava Mourkova.
Ten, vědom si svého plaveckého umu – či spíše neumu – proběhl celou předem stanovenou trasu po dně, aby tak nyní stanul jako vítěz hlavní ceny. Krásná ukázka síly vůle.
Hasič se sice dohadoval, nemůže-li se jednat o podvod, jelikož čistič mohl být po celou dobu ukryt hned u stěny poblíž startu – a zároveň i cíle – a ve vhodný okamžik se vynořit zpět na hladinu.
Ovšem pravdivost Mourkova vítězství, jenž se naučil na dlouhé minuty zadržet dech při práci v odporně zapáchajících prostorách v podzemí, dokazovaly černé otisky po jeho chodidlech - do kterých se mu na doživotí zažrala nesmyvatelná špína při denním brouzdání kanálem - otištěné na dně bazénu.

To bylo slávy. Mourek dostal za gratulace starosty Kubáně do rukou střelenou kachnu a poté i od Markétky dlouhý polibek, při kterém místnímu čističi kanálů najednou došel dech a po změně barvy svého těla, jenž v moment polibku okamžitě zrudlo, sesunul se nebožák šťasten, avšak unaven, na travnatý porost hned vedle alkoholika Slepičky.
Byl to krásný sportovní zážitek, který však hned následující den trochu pokazil výkon místního fotbalového týmu, jenž prohrál v derby vysoko nula čtyři. Opět se dlouze diskutovalo o hlavním důvodu první prohry po šestašedesáti zápasech, načež nakonec logicky vyplynulo, že z vedlejší vesnice asi připlulo kapříků o něco více.