Oříšek

Nejsem mráček, nejsem ani hvězdička. Jmenuji se Míňa bludička. Své příběhy chci vám vyprávět, jaký je pestrý ten můj svět. Tak se v klidu posaďte, začínáme právě teď.

V háječku na vysoké borovici bydlela veverka. Byla natolik zrzavá, že na ní všichni volali, skákající sluníčko.
Nedaleko borovice stál mohutný starý dub. Protože byl uvnitř dutý, před časem se v něm zabydlel lišák. Také byl vzácně zrzavý, proto na něj každý volal… zrzku.
Lišák se tomu divil a mrzelo ho to. Přál si, aby mu obyvatelé háječku říkali tak jako maminka, když byl malý. Klásku, Klásku tak mu říkala. To protože jí připomínal klásek dozrálého obilí.
,,Vůbec se mi nelíbí, jak mi tady říkají! Asi se odstěhuji jinam!“ rozhodoval se lišák. ,,Tam všechny naučím, aby mi říkali Klásku! Mám přece barvu klasu?“
Veverka, která zrovna přihopsala na návštěvu, vše slyšela. ,,Ale kvůli tomu se přece nemusíš stěhovat jinam?! Já zařídím, aby ti všichni v našem háječku, říkali Klásek,“ slíbila veverka.
,,To by jsi pro mě udělala?“ ptal se nechápavě lišák. ,,A co za to budeš chtít?“
,,Vlastně dohromady nic. Jenom mi naloupeš tenhle košík oříšků!“ řekla klidným hlasem veverka.
,,Nu…, proč né? Oříšky naloupu za jeden, dva dny. Ale jméno Klásek, to mi zůstane na pořád,“ těšil se lišák.
,,Tak abych šla všem oznámit tvé nové jméno? Ale pamatuj! Nesmí chybět jediný oříšek, jinak pro tebe vymyslím takové jméno, že pro samou ostudu utečeš z našeho háječku. Všichni se ti budou smát, prstem ukazovat!“ upozornila lišáka veverka a odešla.
Lišák se dal do práce. Kamínkem opatrně tloukl do skořápek, aby ořechy zůstaly celé.
Když si myslel, že už dnes udělal spousty práce pronesl: ,,Druhou půlku košíku naloupu zítra! Teď se půjdu projít!“

Když vyšel ven, pohladilo ho hřejivé sluníčko.
,,Ahoj Klásku,“ ozvalo se nad jeho hlavou. ,,Ahoj Pískáčku,“odpověděl vesele lišák ptáčkovi, který nad ním vesele poletoval.
,,Ahoj Klásku,“ ozvalo se tentokráte ze stromu. ,,Ahoj stonožko,“ odvětil důležitě lišák.
,,Kam máš namířeno, Klásku?“ ptala se veverka, která přiskákala po větvích malých břízek.
,,Teď už raději domů. Půjdu spát, abych mohl hned ráno pokračovat v loupání oříšků.

Časně ráno vyskočil lišák z postele a hned se dal do loupání ořechů. Práce mu šla dobře od ruky a proto si pobrukoval jakousi písničku. Ale jen do té doby, než mu jeden oříšek spadnul na zem a kamsi se zakutálel.
,,Kde jen může být?“ divil se lišák, když už jej delší dobu nemohl nikde najít. ,,Kde jenom může být?“ opakoval pořád dokola nešťastný lišák a nepřestal hledat.
,,Už bude poledne! Veverka si přijde pro naloupané oříšky. Co když vážně pozná, že jeden chybí? Ošklivý to oříšek!“ ulevil si lišák. ,,Kvůli němu budu mít ostudu a vlastně za to ani nemohu. Neudělal jsem to úmyslně!“
,,Tak co, už máš hotovo?“ ptala se zvědavě veverka, která právě vešla do dveří.
,,Mám?“ odpověděl skromně smutný lišák.
,,Jsou mé oříšky opravdu všechny? Doufám, že ani jeden nechybí? Jinak víš, co tě čeká, lišáku Klásku?“ řekla důležitě veverka.
,,Vím, vím, co mě čeká,“ zavrávoral lišák a ukazoval na košík plný ořechů.
Řekni, máš je opravdu spočítané?“ ptal se lišák.
,,Řekni! Vážně žádný nechybí?“ zeptala se veverka na místo odpovědi.
,,Nejsou! Jeden se mi zakutálel a nemohu jej najít!“ přiznal se lišák. ,,Neudělal jsem to naschvál. Mrzí mě to. Hledal jsem všude, ale marně.“
,,Nezoufej?!“ pohladila lišáka veverka. ,,Protože jsi se bez vytáček přiznal, necháme vše tak jak je. Zkrátka jsi náš Klásek. Poctivý lišák Klásek.“ pochválila jej veverka.
Lišák byl šťastný. Pomohl veverce odnést koš k vysoké borovici.
,,Po stromech lézt neumím. Nahoru si je musíš odnést sama,“ ukazoval do koruny stromů zklamaný lišák.
,,To nevadí, to už mám naučené. I tak jsem moc ráda, že jsi mi pomohl,“ řekla veverka.
,,Loučím se s tebou, skákající sluníčko,“ mával na veverku lišák a kráčel ke svému dubu.
,,Ahoj Klásku,“ volala za ním veverka.