Jaro je láska do všech stran

Za chlebem vezdejším železnicí;
kola jsou klapaví uličníci,
sedadel měkkost příjemně hřeje,
do zad i níže, zeslušněle.

V míhání krajiny za oknem
jaro se blíží každým dnem,
v severu proláklin zbytky sněhu
zurčivé bystřiny zdvíhají z břehů.

Koberce ozimů stíhají čas,
touží, až větrem zvlní se klas,
na koncích řádků v nekonečnu
svádí už mladík sličnou slečnu.

Poupata keřů napučena,
s významem touhy, co krásná žena
na odiv dává světu kolem,
zima ať zhyne teplým bolem.

Jaro je život se vším všudy,
s vůněmi květů do úrody,
jaro je láska do všech stran,
pro teplo letních slavobrán.