Karmínovou

včera tvé oči řekly víc než chtěly
a tvoje řasy se jak větrem chvěly
potom že zboží co je v domě
není vhodný pro mě

nejisté pohyby tě prozradily
musel jsem začít říkat si co kdyby
napětí krájím ve výtahu
tvůj pohled - jseš na tahu

ne že by to za řeč vůbec nestálo
naopak slova jsou teď málo
tohle je šálek mýho čaje
cítím - kus ledu taje

když tma je jako presso bez mlíka
jen svítí trafika tulákům co se plouží
měsíc si srazil klobouk do čela
abys neviděla
jak strašně strašně toužím mít
tvý dlaně na svý kůži v zubech růži
karmínovou

mlčím a vím že dojde na má slova
budu hrát pantomimu s tebou znova
rozpaky jsou úvodní motto
ale o tom až potom

bez řečí někdy dříve přijdou činy
nemáme ani jeden pocit viny
tvým dlaním šeptám na mou duši
tvá duše ti moc sluší