INKOGNITO

mám schovaná svá tajná přání
na místech která neříkám
čekají na má pohlazení
a tak k nim často pospíchám

slabá tělíčka polonahá
jsou zahalená v závoji
že na ně cizí ruka sahá
teď už se vůbec nebojí

živím je stále dnem i nocí
jsou jako děti mají hlad
sílí a často bez pomoci
do mých snů jdou si v noci hrát

čím víc se nažím tím víc chtějí
hřejivou realitou být
netouží jenom pod závojem
sami tak inkognito žít