Auschwitz

S rukama v týle,
jdeme lipovou alejí.
Všichni to víme,
dneska nás postřílejí.
Hluboká díra,
v lese,vysypaná vápnem,
v ní budeme chcípat,
my, už se nějak zmáčknem.

Zazní výstřely,
do prázdna, ztichlého rána
a projdou těly,
vražda je vykonána.
Pak ruce chtivé,
zahrabou povražděné,
co bylo živé,
hladová smrt si vezme.

Lidé vyděšení,
koupou si další jámy,
a chlapci ustrašení,
volají svoje mámy.
Bez slitování,
se střílí do zátylku,
na dospívání,
nemáme ani chvilku.

Přecpané lágry,
všudypřítomná chuť smrti,
ostnaté dráty
a hladové děti.
Ostnaté dráty,
stále pod napětím,
zlámané hnáty,
od pasu, do dvou třetin.

Je klidné ráno,
dal jsem si ruce za hlavu.
Železnou bránou,
vedou mě na popravu.
Myslel jsem na tebe,
když stříleli mi tátu,
díval se na nebe,
bylo plné ptáků.

Občas si říkám,
že měl jsem umřít taky.
Když spím, tak vídám,
ty přeplněné vlaky.
A slyším nářek matek,
kterým vzali děti.
Komíny kouří
a začerňují mraky.

Svět se vám změní,
když místo her za barákem
a dětského snění,
projdete koncentrákem.