Melancholie» autorka: charibeja |
Tak pojď, už tě očekávám,
padám a jen stěží vstávám,
temnýma očima na mě shlížíš,
já věděla, že mě opět navštívíš.
Příliš dlouho ses mi vyhýbala,
ne že bych o tvou přítomnost stála,
teď jsi však opět se mnou
a já zase mám duši temnou.
Až příliš důvěrně tě znám
a jen se marně ptám,
když jen smutek mi dáváš,
proč mě stále vyhledáváš?
Bez tebe bylo by mi lépe
v už tak dost zoufalém světě,
však přesto zas na nějakou chvíli
poddám se tobě – melancholii.
padám a jen stěží vstávám,
temnýma očima na mě shlížíš,
já věděla, že mě opět navštívíš.
Příliš dlouho ses mi vyhýbala,
ne že bych o tvou přítomnost stála,
teď jsi však opět se mnou
a já zase mám duši temnou.
Až příliš důvěrně tě znám
a jen se marně ptám,
když jen smutek mi dáváš,
proč mě stále vyhledáváš?
Bez tebe bylo by mi lépe
v už tak dost zoufalém světě,
však přesto zas na nějakou chvíli
poddám se tobě – melancholii.
Tipů: 19
» 06.03.12
» komentářů: 9
» čteno: 699(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 06.03.2012 - 08:40
Lépe je bez ní, ale Ty i s ní umíš napsat nádherný skvoSt.Tak a teď Ti pošlu culíky, aby už melancholie odcupitala fuč:-))))))))))))))))))))).
» 06.03.2012 - 09:21
Až vyjde pořádné jarní slunce, tráva se zazelená a bude to všude vonět, bude lít, uvidíš...
» 06.03.2012 - 18:40
Melancholie navštěvovala význačné osobnosti, umělce a lidi k umění tíhnoucí. ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vize konce | Následující: Pod rouškou noci