Tvoje vlasy voněly sny uloupených nocí ...

.............................
.............................




Tvoje vlasy voněly sny uloupených nocí
vítr v korunách rýmů stál na pokraji rubínové propasti
oči hyder bedlivě pozorovaly tvé zvedající se tělo
nádechem a výdechem pozdního odpoledne
klín otevřený do nevlídného počasí
opožděný zpěv úpících sirén na opuštěných náměstích
samota vztyčeního stožáru na břehu tvé nahoty
tvá prsa cizelující jamky mých dlaní
chci zachránit zírřek na úkor dneška
falická hlava hada ničící tvá vstřícná slova
jsou podnosy neodnešené do lůna noci
hodiny se zastavují s vytím půlnočních vlků
do kolejišť přeplněných vlaky co nikam nejedou
opuštěný svět který míjíme
vedle sebe se sebou a navzájem ztraceni …







něco patřilo snům a něco dnešnímu ránu
slova se vytrácela z údolí otvíraných očí
stínů volně procházejících v ranních mlhách
oboustranného světa za obzorem končící ulice
sochy byly vyhublé naší zoufalostí
najít střed v němž bychom ukotvili prázdnotu
vylhávaného života
voda nás nikdy nepochopí ani naše nahá těla
zmítající se v dlouhých orgasmech
na cestách do nekonečnosti a zase zpátky
kdy zastavujeme zrychlené vlaky touhy
ve zběsilém útěku srdce ze sevření reality
jsme poutnící na slepých cestách votivní historie
něco v nás vyrůstá když svá těla proplétáme
opožděnými pomlázkami virtuálních zákonů
hledajíc dávno padlý kámen mudrců
ukrývající se v enté dimenzi tohoto času
v přeludu lásky vylhané až za hrob
s nadějí že se nemilujeme naposledy
a dnešní noc plná závratí a připomínání
z touhy a lásky přestane existovat
ve slovech papírových veršů
a stane se věčná v našich srdcích …




.......................
.......................