Člověk jménem Láska ...

...............................................
................................................






Často jsem tě vysvlékal
ze tvých borůvkových snů
ve vůních čerstvě pokosené trávy
co vnikala do vědomí až na věčné časy
do nezapomenutí
kdy rozumněli i koně ve stájích
a hvězdy tvořily s tvými prsy
Jižní kříž mého prostoru lásky ...






Člověk Láska stál vedle mně
a já jsem ho neviděl
nebo vidět nechtěl vždyť dav šílel
a řval :
- - - toho taky ukřižovat ---
jen Veronika stojící opodál
zvedla svou překrásnou hlavu s chápajícím
pohledem ... oči jako sen
a nebo nedotčená pohádka kdy
je všechno v tajemství
život smrt i Láska
nic jsem tehdy nechápal jen řval
s davem snad abych zapadal
jako kámen do mozaiky kamenité cesty
Člověk Láska šel kolem nás
hlavu vztyčenou až ke korunám mraků
a naše jazyky byly popletené
z Babylónských tržišť a bazarů
stok a kanálů kde se vylévala krev
otroků a těch nevinně odsouzených
na smrt ....






tehdy jsem ještě nechápal
co je hrdinství a co divadlo
vyřvávané z balkónů na hlavy
šílejícího davu
který staví pomníky těm co si je nezaslouží
a hrdiny pochovává
v hnoji a blátě za vraty věznice
tehdy jsem žil pro chvíli nazvanou
tak poeticky vyvrcholení
a ty kdybys byla o trochu starší
tak mně vylískáš a vyhodíš
na jinačí hřiště ať si hraju raději sám se sebou
jako s ruletou která se zasekla
a netočí tím správným směrem ...







znovu jsme přibili Člověka jménem Láska
na ramena nevím už kterého kříže
v slepé víře že ten už bude poslední
a druhý se už nevrátí
do našich srdcí zaplněných mamonem
lží podlým zlatem úkladů a pletich
ve jménu toho druhého
co nese tak hrdě své padlé jméno ...






šest set šedesát šest ...



.........................
.........................