O lásce z Delvity

Frontím se pokradmu
na pátou pokladnu
kladu svý nákupy
na pás ti
pohledem chtěl bych se
(možná to nezvládnu)
chtěl bych se na tobě
napásti
- ruce tvé - svižní kolibříci
poletují po klávesnici,
proč nejsem pro ně květinou?

Nekonečně kupa nákupu
jak křeček běží v kolečku
(proč mě ten chlápek u vstupu?...)
vstříc tvému z krajek oblečku
...mm, tak nekonečně běží-...
(on mě snad vážně střeží!...)

Hulváte!
Já žiletky tu nekradu!
Jenom si popáté
na pětce pokladu
- své lásce z Delvity
(když není ve skladu)
krásu ctím nad city.

Ukryty v silonu
ňadra se vzdouvají,
tvář záře neonu
ústa si šeptají
k čárovému kódu
- čtečka ti nesdělí
že já ti potají
v nitru pěji ódu.
Ach, lásko z Delvity!
Vyčerpám u tebe
svý volný kredity.

Pohled tvůj zvláštní je
- tváříš se unyle -
čímsi mě však poutá
Náhle mě probudíš:
"Co čumíš, debile?
Je za tebou fronta!"
Takhle mě pokárat?
Má lásko z Delvity,
tohle se nedělá
ty, ty, ty
- ty... jedna

(...hlupačko, příště půjdu na jedničku,
tam bejvá vždycky volno!)