V PODOBĚ STROMU» autor: Tomáš Přidal |
Ze střípků
zlámaných sluncí
skládám kolovrátek,
který pohání
lidský žár
rozpálené lásky,
jenž hoří
na polibky.
Odpočívá v koutě,
mezi poklady lidstva,
jako je
nádech touhy
za uplynulý život
či pohon smíchu
na atmosférické palivo.
Nejraději čtu
knihu Osudu,
která se píše sama,
a jak se chystám
číst další stránku,
nikdy nedojdu
na její konec,
neboť Osud
je nevyzpytatelný.
Život je
rozvětvený strom,
má mnoho silných větví,
ale všechny se
(jak ubíhají roky)
zlomí do jedné...
zlámaných sluncí
skládám kolovrátek,
který pohání
lidský žár
rozpálené lásky,
jenž hoří
na polibky.
Odpočívá v koutě,
mezi poklady lidstva,
jako je
nádech touhy
za uplynulý život
či pohon smíchu
na atmosférické palivo.
Nejraději čtu
knihu Osudu,
která se píše sama,
a jak se chystám
číst další stránku,
nikdy nedojdu
na její konec,
neboť Osud
je nevyzpytatelný.
Život je
rozvětvený strom,
má mnoho silných větví,
ale všechny se
(jak ubíhají roky)
zlomí do jedné...
Tipů: 18
» 01.03.12
» komentářů: 7
» čteno: 691(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 05.03.2012 - 10:20
Vždy, když jsem viděla kácet strom, tak jsem měla v sobě nevýslouvnou úzkost. Asi život člověka a život stromu něco spojuje.***
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: MĚSTO UVNITŘ HVĚZDY | Následující: KOSTELNÍK A JEHO ZVONY