Malá, hloupá, vílo

Máš co jsi chtěla,
a stejně je ti to málo.
Malá, hloupá, vílo,
proč pláčeš?

Je těžké nemilovat,
tak přestaň ničit své srdce.
A sladká nevědomost,
odešla s novým ránem.

A tvá slova,
s nikotinovým nádechem.
Ve mně,
vyvolávají tisíce otázek.

A vzpomínky,
ty o nás dvou.
Řežou mě,
do hrudi.

Prosím,
poslouchej na chvíli.
Ať shoří klidně celé nebe,
ať zamrzne celé peklo.

Jen, když,
si vzpomeneš.
Čím jsi pro mě byla,
a navždy budeš.

Jen, když,
se podíváš do mých očí.
A začneš v nich číst,
jako v knize.

Tak,
jak to umíš.
Jenom,
ty.