Půlnoční mše za ranní potrat
***
» autor: protivyl |
Když se procházím podél večerního Labe,
hladina zrcadlí můj stín umdlívající do prázdna.
Samotou bych dokázal zadusit přelidněný města
plný strachu ze zbrojení a pandemických chřipek
z nakažených přání pevnýho zdraví
šeptaných do mobilů.
Po řece pošlu zprávu do ubrečených koryt
a ke břehům zatopených stop kubánských disidentů:
Zase jsme propásli tu apokelipsu!
/Gotický chrliče žerou postmoderní architekty
z papundeklových tácků, ropa prej dochází
a tiskoví mluvčí cizími slovy do němoty opakují,
že to je to gró, jako když se v deseti
učili říkat kurva.../
klečme u model a modelů, kajme se i v KFC
/a jenom mě to jako kuře cupuje na kusy?/
chirurgický kleště oddělily zrno od plev
a vyrvaly mě z lůna tloustnoucího štěstí
při vzpomínce na večer, kdy mě milovala
ještě před nalíčením...
noc se karamelově překulila přes okraj očekávání
a zmuchlaná do peřin šeptala to SVOJE
máš mě rád a já jen do ticha tmy:
nikdy jsem se neomluvil matce za bolest
svý existence
hladina zrcadlí můj stín umdlívající do prázdna.
Samotou bych dokázal zadusit přelidněný města
plný strachu ze zbrojení a pandemických chřipek
z nakažených přání pevnýho zdraví
šeptaných do mobilů.
Po řece pošlu zprávu do ubrečených koryt
a ke břehům zatopených stop kubánských disidentů:
Zase jsme propásli tu apokelipsu!
/Gotický chrliče žerou postmoderní architekty
z papundeklových tácků, ropa prej dochází
a tiskoví mluvčí cizími slovy do němoty opakují,
že to je to gró, jako když se v deseti
učili říkat kurva.../
klečme u model a modelů, kajme se i v KFC
/a jenom mě to jako kuře cupuje na kusy?/
chirurgický kleště oddělily zrno od plev
a vyrvaly mě z lůna tloustnoucího štěstí
při vzpomínce na večer, kdy mě milovala
ještě před nalíčením...
noc se karamelově překulila přes okraj očekávání
a zmuchlaná do peřin šeptala to SVOJE
máš mě rád a já jen do ticha tmy:
nikdy jsem se neomluvil matce za bolest
svý existence
Tipů: 28
» 27.02.12
» komentářů: 10
» čteno: 881(22)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.02.2012 - 10:38

Když se procházím podél večerního Labe, myšlenky jak voda běží, však jako ty napsala bych stěží... ST
» 27.02.2012 - 11:01

Působí na mě zvláštně, něco mě v ní dráždí něco mi pokyvuje hlavou... No, zkrátka je to poezie, jak má být, protože oslovila...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.