Návod na vtipnou kaši

Chybějící inspirace
ničí moje aspirace
na básníka roku
v našem ctěném lese.
Kapky potu v dlani,
nepomáhá ani
konzumace moku,
ruka se mi třese.

Pak na pasece pod kořáním
v lůně zrezlé krabičky,
nalezl já zvláštní návod
čarodějné babičky.

"Jak uvařit vtipnou kaši"
nadpis velký hlásá
a i já teď zvím!
Pokud ovšem její čmáry
vůbec rozluštím.

"Vezmi si tři brum..pe..dály,
přisyp trochu skořice,
přidej lžičku brum..pa..líny,
dvě pírka ze slepice.
Povař, přeceď, před požitím
vychladnouti nech,
na ex vypij, chvilku zdřímni,
pod hlavu dej mech!"

Vrtím hlavou, kroutím krkem,
přec realistou jsem!
Kde seženu brumpedály?
Kdo pošle mi je sem?

Pak spatřím kousek opodál,
pod kusem jabka dužiny,
bělavý lístek na oběd
z obecní školní družiny.

Tak nakonec to vypadá,
že děti si tu hrály...
Dobře, že mě neviděly,
asi by se smály.

My dospělci jsme už fakt celkem pěkní zoufalci!
Jak v šíleném času tikotu,
jak v drtivém života kolotu,
se každého stébla chytáme.
A alespoň na chvilku doufáme,
že problémy někdo vyřeší za nás,
že nebudem muset do větru na mráz...
Takové pohádky však život nepíše,
musíme se s tím poprat sami - nejspíše.