nabroušená...
ostřížem...
» autor: enigman |
to bylo tenkrát
v době broušeného skla
co pilně odráželo
módní světlo
do dálav punčových misek
vytažených z příborníku
zachovalé sadě vinných sklínek
nakřáplou cukřenku
a já zrovna svačil
z prováděných vykopávek...
ležela na břichu
takřka ztracená
v křemičitém písku
s chlupatým kožichem přes ramena
a kolem ní pobíhali dva afgánští chrti...
pak vytáhla sadu nožů...
chvíli jsem si myslel
že bude hrát roztahovanou
ale ona rozhodila balík karet
s podobiznami podivného chlapíka
a dala se do zapichování...
v temných očích
se jí zračila zloba
znáte to
nikdo není v podstatě zlý
dokud se mu nechce
a jak tak bodala
padala z ní slova
tumáš ode mne dárek
stejně tvrdý
stejně průhledný
a stejně prázný jako ty...
vyzařovala z ní božská nejasnost
co pomáhá vyzvednout krásu
mimo dosah času
vyjímečná tak
že nepotvrzovala žádná pravidla...
pak se ozval skelný tón
to když když jsem uhranutý
upustil lžíci
jakoby vycházel z ného středu
splýval po stěnách prostoru
a dychtivě si razil cestu k ní...
povídám jí
i bez psychologického vyšetření
je nasnadě
že ty vaše libůstky si mne podmaňují
stejně snadno
ve snech jako v životě
mám rád divadlo
kulečník
a dobrodružná vyprávění
také jsem propadl kouzlu
křiklavých kravat
a nehodlám s tím nic dělat
ostatně
zbožňuji nicnedělání...
slyšela jsem
že máte vyhraněné názory...
celkem ano
ale o ženské psychice
toho vím asi tolik
jako o budhistické mentalitě
ponořené do rozjímání...
ráda vás zasvětím
a mimochodem
pokud by jste potřeboval naostřit
mám malé nožířství...
tak to je ona
má Sharpia
ze San Boniga...
v době broušeného skla
co pilně odráželo
módní světlo
do dálav punčových misek
vytažených z příborníku
zachovalé sadě vinných sklínek
nakřáplou cukřenku
a já zrovna svačil
z prováděných vykopávek...
ležela na břichu
takřka ztracená
v křemičitém písku
s chlupatým kožichem přes ramena
a kolem ní pobíhali dva afgánští chrti...
pak vytáhla sadu nožů...
chvíli jsem si myslel
že bude hrát roztahovanou
ale ona rozhodila balík karet
s podobiznami podivného chlapíka
a dala se do zapichování...
v temných očích
se jí zračila zloba
znáte to
nikdo není v podstatě zlý
dokud se mu nechce
a jak tak bodala
padala z ní slova
tumáš ode mne dárek
stejně tvrdý
stejně průhledný
a stejně prázný jako ty...
vyzařovala z ní božská nejasnost
co pomáhá vyzvednout krásu
mimo dosah času
vyjímečná tak
že nepotvrzovala žádná pravidla...
pak se ozval skelný tón
to když když jsem uhranutý
upustil lžíci
jakoby vycházel z ného středu
splýval po stěnách prostoru
a dychtivě si razil cestu k ní...
povídám jí
i bez psychologického vyšetření
je nasnadě
že ty vaše libůstky si mne podmaňují
stejně snadno
ve snech jako v životě
mám rád divadlo
kulečník
a dobrodružná vyprávění
také jsem propadl kouzlu
křiklavých kravat
a nehodlám s tím nic dělat
ostatně
zbožňuji nicnedělání...
slyšela jsem
že máte vyhraněné názory...
celkem ano
ale o ženské psychice
toho vím asi tolik
jako o budhistické mentalitě
ponořené do rozjímání...
ráda vás zasvětím
a mimochodem
pokud by jste potřeboval naostřit
mám malé nožířství...
tak to je ona
má Sharpia
ze San Boniga...
Tipů: 35
» 21.02.12
» komentářů: 14
» čteno: 1010(28)
» posláno: 0
» nahlásit
» 21.02.2012 - 11:57
Váhám zda-li,má ta paní ..nožířství..Není-liž možné,že by byla brusičkou, zdatnou mistrovou dílenskou? :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: prádelní... | Následující: ve vádě...