O mně

» autorka: charibeja
Jsem modlitba, co vyzní hluše,
jsem jen další ztracená duše.
Jsem duch bloudící v tmách,
jsem sen, co rozpadá se v prach.
Jsem jen přízrak s lidským tělem,
jsem sama sobě nepřítelem.
Jsem květina, co uvadá,
jsem opuštěná zahrada.
Jsem ta, již nikdo nevnímá,
jsem naděje, která umírá.
Jsem píseň, na kterou málokdo vzpomene,
jsem srdce žalem zlomené.
Jsem vyhaslé slunce, co nezáří,
jsem slza stékající po tváři.
Vydaná na pospas osudu
a bohužel jiná už nebudu.
Tipů: 17
» 21.02.12
» komentářů: 8
» čteno: 759(19)
» posláno: 0


» 21.02.2012 - 08:12
*** + ST Komentář, myslím, že není nutný :-))
» 21.02.2012 - 08:39
Na pospas osudu jsme vydáni všichni...
» 21.02.2012 - 08:42
jsi možná zrovna na dně,
pak píšeš smutné verše ladně
jarní vánek osuší tu slzu
tvé slunce opět zazáří
prozatím vyplač svoji boleST...písmenky v modrém polštáři.Opět bude líp:)Musí!Drž se!!!!
» 21.02.2012 - 10:24
Snad na tvé bolesti je lék
ač nezdá se to zatím
tím lékem je tvůj mladý věk
časem se smutné splíny ztratí...
» 21.02.2012 - 11:20
za báseň ST,
...taky jsem slza,píseň,slunce,modlitba,
naděje,květina...
» 21.02.2012 - 11:28
osud si tvoříme sami...
» 21.02.2012 - 15:00
Nezoufej,vše krásné tě ještě čeká.
» 21.02.2012 - 23:28
Dávám ST.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Prokletí | Následující: Budoucnost

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.