Prokletí

Zase stojím v temném lese,
mé tělo se celé třese,
bolest mě svírá v objetí,
tohle je moje prokletí.

Když v útrapy se můj svět zúží,
v křečích setřásám lidskou kůži,
praskání kostí, přeměna těla,
aniž bych to sama chtěla.

Měsíc však nade mnou má moc,
vždy každou úplňkovou noc,
vlčí démon se v mém těle budí
a už brzy se opět osvobodí.

Místo rukou vlčí tlapy,
místo nehtů ostré drápy,
na těle šedá srst
a v srdci zuřivost.

Tohle jsem si sama nevybrala,
ale už dávno jsem se vzdala
a zdá se mi, že mě to umučí,
když za úplňku přicházím o duši.