Riders on the Storm

Rychlostí 95 mil,
jedu městem, daleko na sever.
To by v tom byl čert, abych se nezabil,
abych dnes neumřel.

Je ticho a já nemám co pít,
stmívá se, obzor je rudý jako krev.
Poprvé a naposledy se mi nechce žít,
miláčku, polož mi krabičku cigaret na rakev.

Svět zčernal dneska u snídaně,
když jsi mi šeptala, že odcházíš.
Jedu jak šílenec a mám upocený dlaně
to ze strachu, že umřu víš?

Ta silnice nikde nekončí,
napsal jsem dopis a zapomněl ti ho dát.
Teď už je pozdě, chtít se rozloučit,
stejně nemám drobný a tak ti nemůžu ani zavolat.