Přehozeno z Literu III.

když víte že je někdo stvořen přímo pro vás, ale on to neví...
» autorka: zagrabiiina
Moc je někdy málo

Vmést ti do tváře mou bolest
to bych si moc přála
Abys pochopil jak moc
tenkrát o tebe jsem stála
Jak naivní a pitomé bylo
moje doufání
Věřila jsem že spravit by
vše mohlo setkání
Ty nebudeš jiný...jen boží
ani já nebudu jinačí...jen boží

Škoda jen že to boží mezi námi pro "být spolu" nestačí



Pátky

.....
Je to jako bys mé srdce držel v zajetí
Nikdy žádné upřímné objetí
Jen naprosté duší splynutí
Co bolí
A tolik
A slova co v neděli ráno chladí
Myšlenky mi v hlavě řádí
Nemiluješ mě tak co ti vadí
Zas to bolí
A tolik
Dnes zase mé srdce držíš v rukách
Topím se v tobě zmírám v lukách
Tak ti mé srdce v dlaních puká
Snad tě to bolí
Ne tolik
Jako mě



Bytosti
.....
Znám ten pocit odhodlání
Přes překážky jít a vytrvat
Oběti své lásky hájí
Nečekají na převrat
Otevřeně hrdě hledí ke slunci
Bez pohrdavých emocí
Z obou stran znají onu minci
A netrpí tak bezmocí
Vždy upřímně a bez přetvářky
Vstupují do šedých místností
Pak uléhají na polštářky
Ruku v ruce se svou milostí
Obdivují lidsky hřejivá obětí
Za ramena se tulí k sobě
V přímých pohledech neskrývají dojetí
Jsou výjimeční v dnešní době
Jen ryzí bytosti s dobrou duší
Tak čisté jak sedmikrásky
Jen ti dostanou se kam snad tuší
Do srdce kde plno lásky
Tam jako brnění tě láska chrání
Jako mana živí tě
jak božská štava z dlaní
jen jednoduše, nikdy složitě...



Sprostě
.....
kde v sobě beru odhodlaní
v 5 vstávat a zase další ranní
jak můžu touhle divnou mlhou projít
když umím jen vlastní život "hnojit"
proč vlastně ještě měla bych dýchat
když já miluji tě a ty mě chceš jen pí***t
:/

Zahrabaná
.....
Oči se mi lesknou
za zvuku foukací harmoniky
zase zalezeme do putyky
Dívám se jak do sebe klopíš desáté pivo
a ty se díváš na mě
pohrdavě

Nádech... výdech další srdceryvný zvuk
kolena se mi podlamují
pohledy mé z tvými koketují

Tak klopíš další pivo
a jakoby omylem mi saháš na zadek
ráno budeš mít zase výpadek

Harmonikář hraje další píseň
slzy už by se kutálely nebýt lidí kolem
jsem zahrabaná za hospodským stolem

Až přijdu domů
tam v koutě posedím koťata na klíně
a ty se příště budeš zase tvářit nevině
jako by si denně nedrtil mé srdce ve svých krásných rukách
jako bys o tom nevěděl
ale víš....
Tipů: 10
» 15.02.12
» komentářů: 6
» čteno: 692(19)
» posláno: 0
Ze sbírky: Srdcelamy


» 15.02.2012 - 09:40
auuuuuuuu:(Sakra to bolí..doufám, že to již skončilo!ST
» 15.02.2012 - 09:44
Liška76: nemyslím si že to někdy skončí...jinak psát neumím
» 15.02.2012 - 10:00
ani já si to nemyslím,ale musím věřit jinak bych neuměla žít
» 15.02.2012 - 13:22
zabolelo
» 15.02.2012 - 14:22
třeba se to doví...
» 15.02.2012 - 14:24
enigman: na tom vlastně už ani moc nezáleží.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Přehozeno z Literu II. | Následující: Nádech...výdech

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.