Přehozeno z Literu II.

Můj styl
.....
Trápím se zavřená doma
když nemůžu trpět v tvých modrozelených očích
Trápím se na prašných cestách
i na dlažebních kostkách když na to příjde
Trápím se protože to je můj styl
moje image umění trpět
umění dramatizovat
cítit emoce víc když bolí
rány zasypané solí
raný osudu hýčkané dobrovolně
do masa nimrání se sladkobolně
ne pít ale zpít se
Moje image umění se zničit
můj styl vychutnávat čemu jíní se vyhýbají
a nevědět jak žít
Ani nevím jestli je to Tebou...nene je to mnou
i když mi tak chybíš.



Ulice
.....
Bloumám práznou ulicí
od domu k domu
okna svítící

Těžce sune se noha vedle druhé
dýchat se mi nechce
srdce tuhé

Srdce jak kámen ustrnulý
uvnitř je strach a smutek
vášnivě se k sobě tulí


Zrcadlová
.....
Za zrcadlem se na mě dívá

cizí dívka...mne si oči, zívá.

Dívá se na mě, už dva dny nespala

rozum už dávno někde nechala.



Za zrcadlem se na mě dívá

kroutí hlavou, říká, že mě hlídá

Dívá se na mě, dál hlavou kroutí

měly bychom brzdit, jinak se vše zhroutí.


Za zrcadlem se na mě dívám,

mnu si oči, tiše zívám.

Dívám se jak pod očima černají mi kruhy

ještě jednu láhev, krabičku cigaret

....přichází rano v barvách duhy....


Dech
.....
Když se celý svět zcvrkne na jeden bolestivý nádech za druhým
a člověk si častěji líže rány než se usmívá...

Je čas se zastavit a čekat.

Když není vteřina, kdyby myšlenka patřila něčemu jinému
a veškerý svět se hroutí...

Je čas se rozběhnout a utíkat.

Když se duše plní zármutkem
a srdce zoufalé je na umření

Je čas...
jen důvod k žití není