Až přijde jaro

Ach, lásko vzdálená
a přece tak blízká,
až za pár týdnů
v zelených břízkách
za naší poustevnou,
chvějící se rukou,
však s oddaností přepevnou,
pohladím Tvou milou tvář,
až prolistujem
naší lásky breviář
a Ty mne vyzveš:
"Ukaž mi, jak líbá Bůh!",
až zatřpytí se v sadu květy jabloní
a svěží jarní vzduch
svou něhou provoní,
až nad hlavami vyklene se
čisté, modré nebe
a v duších teplo,
jen rosa zebe
plosky nohou
ve svěží trávě,
tehdy obejmu Tě,
radostně a hravě,
a hlavu svou
na rameno Tvé složím.

Pak Ti do záňadří
pampeliščin kvítek vložím
a hýčkat budu jej
co zlatý symbol naší lásky.
Kolem rozvoní se vzápětí
drobné sedmikrásky,
aby dokázaly světu,
že i z malých radostí
lze složit lidské štěstí.

To platí v našem lese
i kdesi na předměstí.