avi...

prošel jsem kolem hangáru
co stál se zataženými závěsy
jako zavřené jeviště
kočovných komediantů
na malé prostranství
v mumlavé samomluvě
rozhazujíc pažemi
jako vrtulník listy
připomínající žáka
co mu každý napovídá
ale on stále v jednom místě
zadrhává…

jenže pak jsem spatřil
jak opodál stojí dívka
v přiléhavých bílých šatech
černým kloboučkem
něžně rozkročenýma nohama
a hledí do prázdného horka
jako obchodnice s radostma
ve své hlavě
vypadala útle
jako by chtěla být
hlouběji objímána
takových lidí si člověk všimne
jen když je hledá…

to mne dokonale rozproudilo
a nutkání oslovit ji
slečno
nechcete se rozptýlit?
málem zvítězilo
ale ihned mi došlo
že by to bylo hrozné plýtvání
slovy
že bude pohromadě hezčí…

jako by mne slyšela
v téhle pustině
mám vše
co mi přináší rozptýlení…

já si uvědomil
že bych za ní klidně šel
se zástupem lidí v oblecích
tiše žehnajících
té vzletného jména
té dívce s kůží uhnětenou
plání a řekou
s divokýma očima…

pak si opřela hlavu
o březové zábradlí
měsíc z poloviny
ozářil její tvář
a já uviděl léto
to léto
kde bych chtěl zůstat napořád…