Holubičí pravda o bolesti» autor: snecek |
Odezírám ze rtů
mramorové soše
pak si vydloubnu oči
a propůjčím je k věštění
Zakrvácená tvář
se poznáním usmívá
oči se smějí s ní
v té soše noblesní
Pravda pokrytá trusem
bílých holubiček
dává na otázky
správné odpovědi
že lidská bolest
je tu po staletí
a pro mne si
věčný spánek letí
Tvář pomalu tuhne
oči ztrácejí lesk.
Obloha křídly černí
přilétají havrani
na krmi podvečerní
a žádné andělské vzlyky
nezní oblohou
kdo sám
zvolil si smrt
tak za něj andělé
plakat nemohou...
mramorové soše
pak si vydloubnu oči
a propůjčím je k věštění
Zakrvácená tvář
se poznáním usmívá
oči se smějí s ní
v té soše noblesní
Pravda pokrytá trusem
bílých holubiček
dává na otázky
správné odpovědi
že lidská bolest
je tu po staletí
a pro mne si
věčný spánek letí
Tvář pomalu tuhne
oči ztrácejí lesk.
Obloha křídly černí
přilétají havrani
na krmi podvečerní
a žádné andělské vzlyky
nezní oblohou
kdo sám
zvolil si smrt
tak za něj andělé
plakat nemohou...
Tipů: 11
» 10.02.12
» komentářů: 6
» čteno: 824(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 10.02.2012 - 21:32

Tuze silná pravda v soše...
Dloubej raděj na punčoše...
Na hlavě si oči nech...
Nebo růžky... jsi přec šnek?
Dloubej raděj na punčoše...
Na hlavě si oči nech...
Nebo růžky... jsi přec šnek?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bekyně mniška | Následující: Do nebe slzy nemohou